Co to je být dokonalá?

Zvládnout vše, i když mi už docházejí síly, anebo smát se, i přestože se mi chce brečet.

Snažíme se vyhovět všem a zvládat s úsměvem nároky na nás kladené, ale co naše duše? Ta pomalu chátra, zmenšuje se a nakonec se odpojí a to jenom, abychom mohli jít dál až za hranice našich možnosti.

Sedím sama v kavárně a kladu si otázky jak dál a kudy se vydat, abych byla v souladu sama se sebou šťastná a zase veselá.

Odpověď je láska, láska k sobě samé laskavé přijetí sebe sama se vším, co ke mně patří. Nechat jít co s námi nesouzní, pustit ze života lidi, situace, které nás ničí. Není slabost odejít a přiznat si, že to nevyšlo i přesto, že jsme se tolik snažili, anebo právě proto.

Nádech, výdech a hurá do nové životní etapy. Nevadí, že nevím, kam vede, ale věřím, že mě zavede zase o kousek blíž k sobě.

Nepřestávejte kráčet, hledat a být vděční za to co již máte.

S láskou k sobě a ke všemu živému.